Posed
Od malička jsem vyrůstal na vesnici, ve starém domě, vedle malého lesa, pod stále velmi aktuálním polem, které odjakživa strážil posed. I přes to, že jsem měl bunkr v koruně stromu na zahradě, pořád jsem si chodil hrát nahoru přes pole, právě do toho posedu. Časem jsem pochopil, že se v přítomnosti většího počtu lidí necítím pohodlně a mám tendence utíkat do přírody, do starého posedu, kde mě nikdo a nic neruší. Tři okna, jedna židle. Nadhled. Když jsem se přestěhoval do Ústí, začal jsem z náhlého nedostatku přírody a soukromí, které mi skýtá, pociťovat záchvaty nesnesitelné úzkosti. Posed jsem vytvořil jako reakci na tyto emoce. Mým cílem bylo každého, kdo do něj vleze, okamžitě přenést z často frustrující reality na místo, kde si může sám vydechnout, urovnat myšlenky a nechat se obklopit přírodou.
Od malička jsem vyrůstal na vesnici, ve starém domě, vedle malého lesa, pod stále velmi aktuálním polem, které odjakživa strážil posed. I přes to, že jsem měl bunkr v koruně stromu na zahradě, pořád jsem si chodil hrát nahoru přes pole, právě do toho posedu. Časem jsem pochopil, že se v přítomnosti většího počtu lidí necítím pohodlně a mám tendence utíkat do přírody, do starého posedu, kde mě nikdo a nic neruší. Tři okna, jedna židle. Nadhled. Když jsem se přestěhoval do Ústí, začal jsem z náhlého nedostatku přírody a soukromí, které mi skýtá, pociťovat záchvaty nesnesitelné úzkosti. Posed jsem vytvořil jako reakci na tyto emoce. Mým cílem bylo každého, kdo do něj vleze, okamžitě přenést z často frustrující reality na místo, kde si může sám vydechnout, urovnat myšlenky a nechat se obklopit přírodou.
